Ani jsme se nenadáli a nastal advent – čas plný očekávání a příprav na příchod Vánoc, kdy se dodržují se zvyky a obyčeje. Tradičně se rozsvěcují svíce na adventním věnci – ty symbolizují NADĚJI, MÍR, PŘÁTELSTVÍ, LÁSKU.  Věší se jmelí – polibek pod ním znamená lásku až do příštích Vánoc. Peče se cukroví, které má funkci obřadní a ochrannou. Tato tradice sahá až do 12. století, konkrétně se jedná o pečení perníčků. Advent je hlavně obdobím ztišení, klidu, rozjímání a setkávání.   

A právě v tomto magickém čase k nám na VOŠKU pravidelně zveme zástupce různých organizací s ukázkami řemesel – prodejem výrobků jejich uživatelů, vaříme vánoční punč, rozsvěcujeme vánoční strom, atmosféru podkreslují koledy a dojde i na nějakou tu dobrotu.

Nikterak tomu nebylo letos. Setkání to bylo vskutku skvostné. Zástupci čtyř neziskových organizací vytvořili improvizované dílničky s ukázkami výsledků práce jejich uživatelů, Mikuláš vylosoval Vánoční dárek, jako poděkování jedné z organizací, ve které naši studenti vykonávají odbornou praxi, byli oceněni všichni dobrovolníci, kteří se zasloužili o získání 39.165 Kč v rámci sbírkové akce Bílá pastelka a pokřtili jsme kalendář VOŠS 2020. Kmotrem byl jeden ze studentů dálkové formy vzdělávání, který pracuje mimo jiné jako dobrovolník s handicapovaným chlapcem – krásné příklady – hodné následování.  Pak jsme se zaposlouchali do vyprávění autora výstavy Ze tmy ke světlu, pana prof. Jindřicha Štreita, zachycující vztah kněží a kaplanů k vězňům a jejich působení ve věznicích. Výstava ozvláštnila naši vánočně vyzdobenou galerii Svět. Pro zájemce jsme pak promítli dokumentární film režisérky Libuše Rudinské s názvem Na tělo, o prof. Jindřichu Štreitovi – mimořádném člověku – celosvětově uznávaném fotografovi, který se narodil se v roce 1946 na Moravě a je o něm známo, že nefotí celebrity, erotiku ani módu, zabývá se sociálními tématy. Říká, že nikdy nefotí umění pro umění. Patří k našim nejvýznamnějším fotografům a my jsme měli to štěstí se s ním osobně setkat. Pro nás na VOŠCE, kde se studuje sociální práce, bylo shledání s tímto neobyčejným mužem velkým zážitkem – příkladem. Už jen pro ústřední motto k filmu Na tělo, kterým je to, že: „Žádný člověk pro něj není míň, než on. Nevadí mu napít se z hrnečku od bezdomovců nebo sníst prošlou čokoládu. Jeho fotky jsou uvěřitelné. Vždy se snažil něco udělat pro okolí.“ A o tom je přece sociální práce.

Video z akce.

Pin It