Ani jsme se nenadáli a nastal advent – čas plný očekávání a příprav na příchod Vánoc, kdy se dodržují se zvyky a obyčeje. Tradičně se rozsvěcují svíce na adventním věnci – ty symbolizují NADĚJI, MÍR, PŘÁTELSTVÍ, LÁSKU.  Věší se jmelí – polibek pod ním znamená lásku až do příštích Vánoc. Peče se cukroví, které má funkci obřadní a ochrannou. Tato tradice sahá až do 12. století, konkrétně se jedná o pečení perníčků. Advent je hlavně obdobím ztišení, klidu, rozjímání a setkávání.   

A právě v tomto magickém čase k nám na VOŠKU pravidelně zveme zástupce různých organizací s ukázkami řemesel – prodejem výrobků jejich uživatelů, vaříme vánoční punč, rozsvěcujeme vánoční strom, atmosféru podkreslují koledy a dojde i na nějakou tu dobrotu.

Nikterak tomu nebylo letos. Setkání to bylo vskutku skvostné. Zástupci čtyř neziskových organizací vytvořili improvizované dílničky s ukázkami výsledků práce jejich uživatelů, Mikuláš vylosoval Vánoční dárek, jako poděkování jedné z organizací, ve které naši studenti vykonávají odbornou praxi, byli oceněni všichni dobrovolníci, kteří se zasloužili o získání 39.165 Kč v rámci sbírkové akce Bílá pastelka a pokřtili jsme kalendář VOŠS 2020. Kmotrem byl jeden ze studentů dálkové formy vzdělávání, který pracuje mimo jiné jako dobrovolník s handicapovaným chlapcem – krásné příklady – hodné následování.  Pak jsme se zaposlouchali do vyprávění autora výstavy Ze tmy ke světlu, pana prof. Jindřicha Štreita, zachycující vztah kněží a kaplanů k vězňům a jejich působení ve věznicích. Výstava ozvláštnila naši vánočně vyzdobenou galerii Svět. Pro zájemce jsme pak promítli dokumentární film režisérky Libuše Rudinské s názvem Na tělo, o prof. Jindřichu Štreitovi – mimořádném člověku – celosvětově uznávaném fotografovi, který se narodil se v roce 1946 na Moravě a je o něm známo, že nefotí celebrity, erotiku ani módu, zabývá se sociálními tématy. Říká, že nikdy nefotí umění pro umění. Patří k našim nejvýznamnějším fotografům a my jsme měli to štěstí se s ním osobně setkat. Pro nás na VOŠCE, kde se studuje sociální práce, bylo shledání s tímto neobyčejným mužem velkým zážitkem – příkladem. Už jen pro ústřední motto k filmu Na tělo, kterým je to, že: „Žádný člověk pro něj není míň, než on. Nevadí mu napít se z hrnečku od bezdomovců nebo sníst prošlou čokoládu. Jeho fotky jsou uvěřitelné. Vždy se snažil něco udělat pro okolí.“ A o tom je přece sociální práce.

Video z akce.

Pin It
×
Cookies user prefences
We use cookies to ensure you to get the best experience on our website. If you decline the use of cookies, this website may not function as expected.
Accept all
Decline all
Analytics
Tools used to analyze the data to measure the effectiveness of a website and to understand how it works.
Google Analytics
Accept
Decline
Unknown
Unknown
Accept
Decline